P7031320.jpg

ZOOLOGICKÉ ZAHRADY

Zoologické zahrady jsou založené na vystavování zvířat za mřížemi klecí, voliér či prosklenými stěnami, mnohdy velmi daleko od jejich domovů. Životní prostor živých exponátů je značně omezený, stejně tak i možnost naplnění přirozených potřeb. Před zraky návštěvníků toužících po falešném exotickém zážitku ztrácejí zvířata soukromí i důstojnost. Psychické problémy zajatců, ani jejich zabíjení z důvodu „přebytečnost“ či „nevhodnosti“ genů nejsou však ničím, co by tisíce rodin odradilo od víkendového výletu do areálů zvířecích vězení.

ŽIVOT V ZAJETÍ

Ani nejlépe vybavené zoologické zahrady nemohou nahradit podmínky, které by zvířata měla ve volné přírodě. Omezené výběhy neposkytují možnost svobodného pohybu, ptáci nemohou přirozeně létat ani migrovat, základní potřeba vyhledávání potravy či lovu je neuspokojena, stejně tak i volba partnera nebo života ve smečce.

Pro lepší porozumění frustraci zažívané například kočkovitými šelmami z ohraničených prostorů je zde příklad – rozlohu teritoria lvů tvoří ve volné přírodě přibližně 400 km2 u tygrů ještě více – 3000 km2. Pražská ZOO má výběhy, o níž se dělí kočkovité šelmy společně s plazy o rozloze pouhých 2,75 km2 . Lední medvědi obývají ve volné přírodě teritorium o velikosti několik set tisíc km2, snáší navíc špatně teploty vyšší než 10 °C. Lze si představit, jak se zvířeti ze severní polární oblasti žije v ZOO ve střední Evropě? 

Studie zkoumající slony v evropských zoologických zahradách došla k závěru, že se v zajetí dožívají polovičního věku, než je průměrný věk jedinců žijících ve volné přírodě. Objevuje se u nich rovněž vysoká úmrtnost mláďat, neplodnost a jiné zdravotní problémy. Zmíněné jevy jsou následkem stresu z brzkého odloučení od matek, transportů mezi zahradami, ztrátou mateřství či obezitou způsobenou nedostatkem pohybu. Sloni ve volné přírodě urazí přibližně 64 km denně, což je v porovnání s prostorem nabízeným zoologickou zahradou opravdu velký rozdíl.

Život v zajetí sebou přináší také zásahy v oblasti reprodukce. Velké procento narozených mláďat je výsledkem inseminace, asistence během porodu či přebírání péče o mláďata.

Zoologické zahrady s živými bytostmi obchodují, půjčují je, prodávají a směňují jedince, které již nechtějí. Konají tak i navzdory silným vazbám mezi zvířaty, jež jsou důležité pro jejich dlouhodobé zdraví a štěstí. Vyjmutí jedince ze zavedené sociální skupiny působí nepříznivě na jeho psychiku. Nutnost opakovaně se přizpůsobovat novým rutinám, různým pečovatelům a neznámým spolubydlícím patří mezi traumatizující zážitky.

 

PSYCHICKÉ PORUCHY

Strategické umístění výběhů tak, aby byla zvířata lidem co nejvíce na očích je pochopitelně záměrné. Vystavování lidskému zraku je však pro většinu zvířat velmi stresující. V kombinaci s dalšími faktory, jimiž jsou nemožnost uspokojit své přirozené touhy, nedostatek podnětů a sociální izolace leckdy vyústí v psychické poruchy. Tento jev je tak běžný, že má svůj vlastní terminologický název – Zoochóza. U deprimovaných zvířat je možné pozorovat stereotypní chování, které se projevuje například kymácením se, pochodováním sem a tam (častý jev zejména u šelem ve vnitřních výbězích), kroužením dokola, nadměrným umýváním se, kroucením krkem, sebepoškozováním, olizováním mříží a konzumací vlastních výkalů. Zoologické zahrady po celém světě se s tímto nežádoucím jevem vypořádávají podáváním antidepresiv. Vědkyně a spisovatelka Laurel Braitman, která se této problematice věnuje, prohlásila, že se nesetkala s žádnou ZOO, v níž by nebyla používána psychofarmaka. Jejich využití potvrzují i české zoologické zahrady. Kromě sedativ, přiznala brněnská zoo i aplikaci antipsychotik (léčiva určena především k dlouhodobé terapii psychóz), a to nejen během transportu zvířat, adaptaci ale i při poruchách chování.

 

 

P6130290_edited.jpg

VZDĚLÁVACÍ HODNOTA

Jedním z častých mýtů je, že návštěvy ZOO poskytují nejlepší možnost, jak se o zvířatech něco dozvědět. Ve skutečnosti se ale žádné zvíře chované v zajetí neprojevuje svým přirozeným způsobem. Návštěvníci mohou pozorovat pouze chování tvora v umělých podmínkách, což značně ubírá vzdělávací hodnotě.

Zoologické zahrady se rády prezentují jako výuková centra pro děti. Z hlediska eko výchovy jde však o velmi nevhodný příklad. Prezentováním zvířat uvězněných za zdmi těchto objektů se děti učí, že se zvířaty je možné manipulovat dle libosti za účelem uspokojení vlastní zvědavosti. Učí se, že zvířata nemají právo, aby s nimi bylo zacházeno jako s myslícími a cítícími individualitami, které mají své potřeby. Není možné, aby duševně narušená zvířata za mřížemi, sklem nebo mezi zdmi, mohla být vhodná ke vzdělávání. Naopak, u dětí dochází k upevňování nezdravé představy dominance člověka nad všemi živými bytostmi.

Studie navíc ukazují, že drtivá většina návštěvníků navštěvuje tato zařízení z rekreačních důvodů, nikoliv proto, aby se dozvěděli nové informace o zvířatech. Důvody zachování ZOO, opírající se o vzdělávací hodnotu, jsou tedy velmi chabé.

 

 

 

NAVRACENÍ DO PŘÍRODY

Velmi rozšířenou představou je, že existence zoologických zahrad významně napomáhá k zachování ohrožených živočišných druhů. Drtivá většina zvířat v nich držená však na seznamu ohrožených druhů vůbec není. Existuje několik kategorií rozdělující jednotlivé druhy podle hrozby vyhynutí, a sice: vyhynulý, vyhynulý v přírodě, kriticky ohrožený, ohrožený, zranitelný, téměř ohrožený, málo dotčený. Poslední dvě kategorie zahrnují zvířata, jejichž počty v přírodě nesplňují podmínky pro udělení statusu ohrožených. A právě takových druhů je v zoologických zahradách nejvíce. Ve čtyřech největších ZOO v České republice (v Plzni, Praze, Ostravě a Olomouci) je drženo zhruba 81 % druhů zvířat, jež nejsou v přírodě ohrožena. Přičemž v největší z českých zahrad (plzeňské), musí trávit život dokonce 84 % neohrožených živočišných druhů.

Smutnou zprávou je, že zoologická zvířata skutečně čelící v přírodě vyhynutí, se pravděpodobně nikdy do svého přirozeného prostředí nevrátí. Jejich chov je zaměřen především na udržování populací v zajetí. 

Problémem spojeným s navracením jedinců do přírody je skutečnost, že v nepřirozených podmínkách žije již řada jejich generací, což zhoršuje schopnost v divoké přírodě přežít. Mezi hrozby patří nedostatečná imunita, neschopnost vyhýbat se predátorům, nalézt potravu a úkryt, cestovat, orientovat se v terénu či začlenit se mezi ostatní jedince ve skupině. U masožravců navíc dochází vinou neustálého poskytování potravy bez vlastního zapříčinění, ke ztrátě loveckých schopností. Jsou známy případy, kdy k vypuštění zvířat došlo, ale reintrodukční programy zcela selhaly. Šimpanzi se například nedokázali začlenit do divokých populací, vlci neutíkali před nebezpečím či papoušci nedokázali rozpoznat predátory.

V tomto směru je též potřebné si uvědomit, že prostředí, ze kterého zvířata pocházejí se mohlo proměnit. Enviromentální změny v dané oblasti nemusí být pro zvířata už vůbec příznivé. Daleko lepším řešením je jejich ochrana v místě přirozeného domova, místo násilného převážení z jedné polokoule na druhou a držení dalších generace v umělých podmínkách. Navíc ochrana druhu ve volné přírodě chrání společně s ním i celé společenstvo, jež může čítat tisíce druhů a zároveň poskytovat řadu ekosystémových „služeb“.

P6130611.jpg

NEŽÁDOUCÍ ZVÍŘATA

Zoologické zahrady existují především kvůli zisku a největším lákadlem jsou pochopitelně zvířecí mláďata. Ta se rodí i navzdory přeplněnosti zařízení. Z důvodu omezené kapacity a neustálému množení nových přírůstků se mnozí jedinci stávají přebyteční. Mezi zahradami nejprve probíhá komunikace o výměně či prodeji a v případě, že o zvíře není zájem, čeká ho smrt. „Přebytečnost“ ale není jediným důvodem usmrcování zdravých zvířat. V roce 2020 se mezi veřejnost dostala zpráva o ostravské ZOO, v níž byli v dubnu zabiti dva zdraví jedinci rysa z důvodu „nevhodných“ genů. Ke stejným praktikám se opatrně přiznaly i ostatní české zahrady.

Těla zabitých zvířat jsou následně buď předhazována jako krmivo šelmám (velmi časté je to v případě antilop, lam, zeber a dalších zvířat, která se dobře množí), putují do přírodovědných institucí na preparaci, případně končí v kafileriích.

A areálu pražské ZOO jsou zabíjeny také ovce a kozy (z jejich „vlastního“ chovu), z důvodu zajišťování potravy pro masožravá zvířata. Za tímto účelem jsou do pražské zahrady také vožena na smrt malá vyřazená kůzlata z ekologického chovu koz (Ratibořice).

Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií, která monitoruje počty zvířat v jednotlivých zemích oznámila, že se každý rok jen v rámci Evropy zabije více než 5 000 zdravých zvířat.

Dalšími bytostmi, zabíjenými pracovníky zoologických zahrad jsou králíci, myši, morčata a kuřata. Ti bývají vězněni v boxech mimo zrak veřejnosti. Ve chvíli, kdy se mají stát potravou pro masožravce, udeří jimi pracovníci velkou ranou o zem. Jejich životy tak končí v krvi na podlaze, a to pod záštitou zařízení, která se tváří jako nejlepší přátelé zvířat. Pro masožravá zvířata je pochopitelně přirozené krmit se těmi, jež jsou níže na potravním řetězci. V přírodě jim k tomuto přirozenému procesu však neasistují lidé, kteří mají pocit, že potom, co vybudují prosklená zvířecí vězení, budou moci rozhodovat i o tom, které ze zvířat připraví o život. Jen v pražské ZOO zabijí zaměstnanci ročně 144 tisíc myší.

Máme na výběr. Můžeme projevit úctu ke zvířatům tím, že je necháme žít přirozený život, raději než abychom přispívali instituci, která je vězní daleko od svých pravých domovů. Pokud by zoologické zahrady měly v srdci nejlepší zájmy zvířat, udržovaly by je vůbec v zajetí? Je na nás, zda budeme i nadále platit za to, abychom je viděli za mřížemi a prosklenými stěnami. Nejlepším řešením, jak je skutečně poznat, je vyjet za nimi do přirozeného prostředí. Nebo se jimi nechat okouzlit prostřednictvím dokumentárních pořadů. Ty vypovídají o zvířecích životech ve volné přírodě daleko lépe, odhalují dynamickou rovnováhu ekosystému, komplexní sociální model chování druhu, sezónní biorytmy a mnohé další.

 

"Domorodé obyvatele z exotických zemí také nepřivážíme k nám a nezavíráme je do klecí, abychom si je chodili prohlížet." Přemysl Pitter

MORAVCOVÁ, Lucie. Držením zvířat v zoo si člověk dokazuje svoji nadřazenost. Ekolist [online]. 2011 [cit. 2020-05-07]. Dostupné z: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/lucie-moravcova-drzenim-zvirat-v-zoo-si-clovek-jen-dokazuje-svoji-nadrazenost

MUCHA, Lukáš. 12 zajímavostí o „králi zvířat“. Věděli jste, že lví řev uslyšíte na vzdálenost až 8 kilometrů? Náš region [online]. 2018 [cit. 2020-04-27]. Dostupné z: https://nasregion.cz/12-zajimavosti-o-krali-zvirat-vedeli-jste-ze-lvi-rev-uslysite-na-vzdalenost-az-8-kilometru-57300/

Tygr Ussurijský. Zoo Tábor [online]. [cit. 2020-04-27]. Dostupné z: https://www.zootabor.eu/zvire/tygr-ussurijsky/

Pavilon šelem a plazů. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-05-14]. Dostupné z: https://www.zoopraha.cz/zvirata-a-expozice/kam-v-zoo/pavilony/1454-pavilon-selem-a-plazu

Kampaň Od pólu k pólu 2013-2015. Zoo Ostrava [online]. [cit. 2020-04-27]. Dostupné z: http://www.zoo-ostrava.cz/cz/ochrana-prirody/?ochrana_id=552

CLUBB, Ros a et al. Compromised survivorship in zoo elephants [online]. 2008 [cit. 2020-05-07]. Dostupné z: https://pdfs.semanticscholar.org/771c/16cdac0a59d1387393933674e982868d712d.pdf

MAPLE, Terry. Toward a Science of Welfare for Animals in the Zoo. Journal of Applied Animal Welfare Science [online]. 2007 [cit. 2020-05-07]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/6346090_Toward_a_Science_of_Welfare_for_Animals_in_the_Zoo

DRAŽILOVÁ, Dita. Zoo animal welfare [online]. 2005 [cit. 2020-05-07]. Dostupné z: https://studydaddy.com/attachment/45884/ww8y2dly0s.pdf

Zoos: An Idea Whose Time Has Come and Gone. PETA [online]. [cit. 2020-05-10]. Dostupné z: https://www.peta.org/issues/animals-in-entertainment/zoos/

Five Things We Need to Stop Telling Ourselves About Zoos. One green planet [online]. [cit. 2020-04-27]. Dostupné z: https://www.onegreenplanet.org/animalsandnature/things-we-need-to-stop-telling-ourselves-about-zoos/

Emailová korespondence z veterinárním pracovníkem v ZOO Brno. Česká republika, 2020

Five Things We Need to Stop Telling Ourselves About Zoos. One green planet [online]. [cit. 2020-04-27]. Dostupné z: https://www.onegreenplanet.org/animalsandnature/things-we-need-to-stop-telling-ourselves-about-zoos/

Výroční zprávy jednotlivých zoologických zahrad. Česká republika, 2019.

Výroční zpráva 2019. Zoo Plzeň [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné z: https://www.zooplzen.cz/Files/zoo2/zooplzen_vyrzpr_2019.pdf

Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné z: https://www.zoopraha.cz/vse-o-zoo/vyrocni-zpravy/11873-vyrocni-zprava-2018

Výroční zpráva 2018. Zoo Ostrava [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné z: http://www.zoo-ostrava.cz/cz/zoo/vyrocni-zprava/

Zoologická zahrada Olomouc výroční zpráva 2019. Zoo Olomouc [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné z: https://www.zoo-olomouc.cz/sites/default/files/vyrocnizprava2019.pdf

MORAVCOVÁ, Lucie. Držením zvířat v zoo si člověk dokazuje svoji nadřazenost. Ekolist [online]. 2011 [cit. 2020-05-07]. Dostupné z: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/lucie-moravcova-drzenim-zvirat-v-zoo-si-clovek-jen-dokazuje-svoji-nadrazenost

TEMPÍROVÁ, Lenka. Dvě tváře Zoo: Vnímání zoologických zahrad z pohledu jejich příznivců a odpůrců [online]. [cit. 2020-05-07]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/126456/. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií.

Ostravská zoo pod palbou kvůli utrácení zdravých rysů. Novinky.cz [online]. 2020 [cit. 2020-06-05]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/ostravska-zoo-pod-palbou-kvuli-utraceni-zdravych-rysu-40324454

Ostravská zoo pod palbou kvůli utrácení zdravých rysů. Novinky.cz [online]. 2020 [cit. 2020-06-05]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/ostravska-zoo-pod-palbou-kvuli-utraceni-zdravych-rysu-40324454

https://www.dotyk.cz/publicistika/dilema-zoologickych-zahrad-co-s-mladaty-20161006.html

KUBÍČKOVÁ, Jana. Dilema zoologických zahrad: Co s mláďaty? Dotyk [online]. 2016 [cit. 2020-04-27]. Dostupné z: https://www.dotyk.cz/publicistika/dilema-zoologickych-zahrad-co-s-mladaty-20161006.html

Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné z: https://www.zoopraha.cz/vse-o-zoo/vyrocni-zpravy/11873-vyrocni-zprava-2018

Telefonická komunikace se zaměstnankyní chovu s kozami v Ratibořicích. Česká republika, 2019.

BARNES, Hannah. How many healthy animals do zoos put down? BBC News [online]. 2014 [cit. 2020-04-27]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/magazine-26356099

Výpovědi několika bývalých zaměstnankyň různých Zoo. Česká republika, 2019.

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY

CHCI PODPOŘIT VAŠI ČINNOST

Účet je transparentní