P7061657.jpg

ZNEUŽÍVANÁ ZVÍŘATA

Nejrozsáhlejší forma vykořisťování zvířat se odehrává na jídelních stolech a v regálech obchodů. Již od dětství jsou nám části těl mrtvých zvířat prezentovány jako jídlo. Začínáme je konzumovat dlouho předtím, než jsme si schopni uvědomit, koho vlastně jíme. V období, kdy jsme zralí učinit vědomé a informované rozhodnutí, už jen stěží dokážeme změnit naše návyky.  Jsme součástí hluboce zakořeněného zlozvyku pojídaní zvířat a jejich výměšků. Pomocí verbálního maskování se navíc vyhýbáme pravým významům slov. Pojmem „maso“ zakrýváme skutečnost, že se jedná o něčí svaly, šlachy a tuk. Slovo „med“ odvádí naši pozornost od faktu, že se jedná o několikrát vyzvrácený obsah žaludku hmyzu. Schránka pro zdravý vývoj plodu kuřete – vejce, dostalo nálepku „jedlé“. Uvěřili jsme, že oblékání se do cizí srsti a kůže není morbidní, ale módní záležitostí. A bůhví, proč jsme uvěřili, že lidé mají právo pít mateřské mléko jiného živočišného druhu. Jsme ovládáni nesmyslným společenským nastavením.

 

Zneužívání zvířat probíhá ve velkochovech, malochovech a biochovech. Ve všech zařízeních jsou vnímána jako prostředkem k dosažení zisku. Ať je jejich počet jakýkoliv, neexistuje nic, co by člověka morálně opravňovalo držet, vykořisťovat a zabíjet zvířata.

VELKOCHOV

Velkochovy jsou způsobem, jak v rámci živočišného průmyslu za nejkratší možný čas a minimum peněz, vyprodukovat co největší množství zvířat ke zbytečnému lidskému užitku. Zvířata ztrácejí svou jedinečnost v davu ostatních přehlížených jedinců a jejich přirozené potřeby jsou z ekonomického hlediska záměrně nenaplňovány. Bolestivé zákroky, jež musí zvířata podstupovat, jsou veřejně prezentovány jako nutné zlo, bez kterého by si šílící zvířata byla vzájemně mnohem nebezpečnější. Oběti velkochovatelů jsou natěsnány v přeplněných špinavých prostorech – v klecích, v plastových boxech nebo v obrovských halách s tisíci dalšími jedinci.

Často lze zaslechnout argument, že kdyby podmínky velkochovů byly opravdu špatné, slepice by nesnášely vejce nebo brojlerová kuřata nepřibírala na váze. To je však omyl. Genetickou selekcí, manipulací s výživou, včetně zkrmování léčiv, dosáhli lidé toho, že slepice snáší a kuřata rostou i za nenormálních podmínek. Zemědělci navíc zdůrazňují že klíč k ziskovosti není zisk z jednoho tvora, ale zisk ze všech jako celku. Biologické funkce zvířat jsou natolik deformovány, že žijí neustále na hranici kolapsu.

 

JAK POZNAT HALU, VE KTERÉ TRPÍ ZVÍŘATA

Člověk, netušící o způsobu života zvířat, pravděpodobně ani na první pohled nepozná, ve kterých areálech jsou sklady na nejrůznější zboží a stroje, a ve kterých jsou vězněné živé bytosti. Výjimkou mohou být pouze některé otevřené kravíny, v nichž jdou zvířata mnohdy dobře vidět.

Nejbezpečněji lze halu se zvířaty identifikovat podle zemědělských sil. Pod tímto termínem rozumíme několik metrů vysoké válcovité nádrže na krmení zvířat, automaticky dávkující jídlo do hal. Budovy samotné bývají většinou nízké a velmi dlouhé. Není to však pravidlem. V některých zemědělských zařízeních jsou vězněna zvířata (nejčastěji slepice, či kuřata) ve dvou i více patrech nad sebou. Výška hal se tedy různí.

Dalším usvědčujícím prvkem jsou větrací systémy, umístěné buď v čele budovy nebo po jejích stranách. Některé haly mívají navíc ještě několik „komínů“ sloužících také jako ventilace. Z čeho lze ale s jistotou vyvodit, že stojíte před halou plnou utrápených bytostí je nelibá vůně. Obrovské množství trusu, mnohdy i měsíce nevyvážené, váš nos přesvědčí velmi spolehlivě.

PA270012.jpg

MALOCHOV

Pro malochovy neexistuje žádná speciální právní úprava, nenavštěvují je kontroly a tudíž mohou se zvířaty dělat v podstatě co chtějí. Také způsoby zabíjení nikdo nekontroluje. Malochovatelé zvířatům kroutí krky, hlavy nejen usekávají sekerou, ale i krájejí nožem nebo stříhají nůžkami. V některých případech s nimi točí nad hlavou, aby je před smrtí dezorientovali. Ovce, kozy i jehňata a kůzlata zase mnohdy chladnokrevně bijí kladivem do hlavy, ve snaze omráčit je před podříznutím hrdla. Do doby, než je někdo neuvidí a nenahlásí mohou na svých pozemcích zvířatům dělat cokoliv.

Doslova šokujícím zdrojem informací jsou internetové portály a diskuze malochovatelů, kde se dozvíte, jakým způsobem český chovatel o svá zvířata pečuje. Lidé otevřeně sdílí drastické zákroky, které na zvířatech páchají. Můžete se přesvědčit sami na www.ifauna.cz

BIOCHOV

Je třeba si uvědomit, že bio chovy nejsou budovány pro zvířata, ale pro lidi za účelem ulehčit jejich svědomí. Označení bio neochraňuje zvířata, má pouze za cíl prodat daný "produkt". Jíst produkty ze zvířat není potřebné pro naše zdraví ani přežití, tudíž ani nákup zvířecích těl či sekrecí z ekologických chovů jejich smrt neopravňuje. 

Rozdíly mezi velkochovy a ekologickými chovy nejsou až tak zásadní, jak by se mohlo zdát. Hlavním rozdílem je způsob krmení zvířat. V ekologických chovech zvířata dostávají krmiva z ekologického zemědělství, jež neobsahují antibiotika jako prevenci nemocí. Antibiotika však nejsou zakázaná ani v ekologických chovech, jen je jejich ochranná lhůta dvakrát delší. Prakticky to znamená, že zvíře, jež dostane antibiotika nesmí být například následujících 14 dní zabito na jatkách, na rozdíl od týdenní ochranné lhůty, dodržované u stejného léčiva ve velkochovech. Dalším nepatrný rozdíl je, že mláďata v ekologických zemědělstvích setrvávají s matkami déle, ne však tak dlouho, jak by přirozeně potřebovala. Jako příklad si můžeme uvést situaci telat, která jsou v intenzivních chovech s matkou mnohdy i méně než hodinu po porodu. V ekologických chovech je tele odebíráno matce po týdnu, což je stále výrazně v rozporu s jeho přirozeností.  Mládě totiž potřebuje přijímat mléko od krávy po dobu přibližně jednoho roku. Jejich vzájemná vazba je navíc po týdnu velmi silná, separace vyvolává stres a způsobuje trvalé následky.

V ekologickém zemědělství se běžně využívají líhně pro ptáky. Umělé oplodňování zvířat je také povoleno. Ve schválených případech je dokonce chovatelům, vlastnícím méně než padesát jednotlivců umožněno praktikovat vázné stání skotu. Což znamená, že jsou krávy uvnitř budovy uvázány za krk na řetěz. Jediným požadavkem je umožnit jim dvakrát týdně volný pohyb na dobu, kterou ale zákon nevymezuje. Něco tak krutého bychom asi v ekologických chovech nečekali.

Výhodou těchto chovů je částečný pobyt zvířat ve venkovních výbězích, není však nepřetržitý. Například u ptáků to může být pouze jedna třetina jejich životů. Pokud jim ekologičtí chovatelé nezajistí přístup do venkovních výběhů, postačí zpřístupnění zastřešených venkovních prostor (v podstatě takové kryté prodloužení haly). Zvířata zde mají o něco více místa než v intenzivních chovech. Například kuřata držená na velkofarmách žijí na prostoru m2 v počtu dvaceti jedinců, v ekologickém chovu v počtu deseti. Jejich množství uvnitř hal ale stále může činit až 4800 kuřat.

Zvířatům ekochovatelé sice nesmí paušálně upalovat zobáky, ocasy nebo je odrohovávat, i přesto k mrzačení může docházet, a to na schválenou žádost zemědělce. Pouze v případě kastrace není třeba žádné speciální povolení, je běžnou praktikou, jen s podmínkou jejího provedení kvalifikovaným personálem za použití anestetik.

 

 

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY

CHCI PODPOŘIT VAŠI ČINNOST

Účet je transparentní