6c7416ad-2c38-4803-8559-13a8327b8598-det

LÍHNĚ

Do líhní přiváží zaměstnanci z rozmnožovacích chovů oplodněná tzv. násadová vejce, ze kterých se líhnou budoucí vězni vaječného průmyslu. Tato vejce jsou uložena do skladovacích prostor a po 3–7 dnech umístěna do předlíhní, kde jsou každou hodinu překlápěna tak, aby se nepřilepil zárodek kuřátka na skořápku. Po osmnácti dnech nastává přesun do líhní, kde jsou poslední čtyři dny do vylíhnutí.

Pracovníci v líhních uplatňují snahu zvýšit počet životaschopných a odolných kuřat tím, že do vejce několik dní před vylíhnutím vstřikují speciální roztok. Několikrát je zároveň i dezinfikují chemickou látkou. Často k tomu využívají formaldehyd, což je v podstatě jed, pro člověka prokazatelně karcinogenní.

Drastickou součástí líhnoucího procesu slepiček zneužívaných pro produkci vajec, je likvidování kohoutků. Malá samčí kuřata jsou pro vaječný průmysl nepotřebná, jelikož nesnáší vejce. Zemědělci o nich přemýšlejí v podstatě stejně jako my o odpadcích.

Po narození jsou všechna mláďata ručně tříděna podle pohlaví a fyzické zdatnosti. Kohoutci, jsou společně s nemocnými nebo hendikepovanými slepičkami zabíjeni. Tělesné postižení může vypadat i tak, že mají jedinci například více zobáků či nohou, zkřivené části těla apod.

Pracovníci líhní je zabíjejí buď rozemletím zaživa, kdy jsou vyděšená mláďata naházena na pohyblivý pás, který je doveze do stroje s rychle rotujícími břity. Dalším způsobem zabíjení nechtěných jedinců, je otrava plynem ve speciálních boxech nebo jejich vyhazování do plastových pytlů, kde kuřata pomalu umírají pod váhou svých čerstvě narozených bratrů a sester.

Jelikož se z vajec vylíhne přibližně stejný počet samců a samic, v České republice líhně každý rok rozemelou, otráví nebo udusí kolem 12 miliónů kohoutků.

Kvůli nesnesitelným životním podmínkám se slepice uvnitř hal často vzájemně napadají v důsledku stresu a davového šílenství. Zemědělci o této frustraci z drátěné klece nebo přeplněného prostoru dobře vědí. Proto vymysleli způsob, umožňující chov v otřesných podmínkách a zároveň omezení vzájemného kanibalismu. Je jím upalování zobáků. Tato procedura je velmi bolestivá a musí jí v líhních podstoupit každá malá slepička.

Zobák je velmi složitý orgán, sloužící slepicím namísto hmatu, a jako takový má rozsáhlou síť nervových zakončení. Ta sahají až ke špičce zobáku, kde je nejvíce mechanoreceptorů zaznamenávajících bolest.12 Zaměstnanci takto citlivý orgán poškozují upalováním – z horní části zobáku upálí polovinu a z dolní části třetinu.13 Bolest pokračuje i při dorůstání nervových vláken, které vytvářejí abnormální spleť nervů.

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY

CHCI PODPOŘIT VAŠI ČINNOST

Účet je transparentní