123.JPG

VELKOCHOVY

Prasata jsou v České republice téměř výhradně držena v klecích uvnitř uzavřených hal. Systémy, v nichž jsou nucena žít podléhají požadavkům zemědělců, jimiž jsou především snadná údržba a maximalizace zisku. Z tohoto důvodu například téměř nenajdete v prasečích chovech podestýlku. Její výměna by byla pro pracovníky časově náročná, snižovala by efektivnost práce a zvyšovala náklady. Zvířata stojí a sedí na tvrdých betonových nebo roštových podlahách, které jim poškozují nohy a kopyta. Žijí v prostoru, kde mají minimální prostor pro pohyb, aby spotřebovali méně energie a nabrali více hmotnosti. V kotcích nemají k dispozici nic než koryto a napáječky.

Prasata mají velmi dobře vyvinutý čich, je dokonce stejně citlivý jako psí. Proto velmi trpí zápachem spojeným s výkaly, který se v uzavřené hale drží. Škodlivé plyny, uvolňované z výměšků jim dráždí a poškozují dýchací cesty. Nezřídka kdy, proto prasata podléhají zápalům plic.

Podle směrnice EU z roku 2008 se v rámci „zlepšování“ životních podmínek prasat musí v každém skupinovém kotci objevit manipulovatelný materiál, aby prasata na dlouhé dny a měsíce zabavil. Směrnice jako tyto materiály uvádí: seno, slámu, piliny nebo dřevo. To ovšem nebylo pracovníky kladně přijato právě z důvodu neúspory času a financí. Zemědělci požadavek vyřešili jinak. Do prostoru skupinových kotců umisťují zavěšený řetěz, někdy s kusem dřeva na jeho konci. Tento předmět má skupinu 10–20 zvířat po dobu šesti měsíců zabavit a naplnit jejich přirozené potřeby.

 

KOTCE A KLECE

Umístění zvířat do kotců a klecí se odvíjí od pohlaví a fáze života. Rozdělují se následovně:

V individuální kleci musí prasnice strávit přibližně pět týdnů při každé fázi umělého oplodňování. Pracovníci je dovnitř zavřou vždy týden před inseminací na dobu jednoho měsíce, než otěhotní. Šířka klece je 65 cm a délka okolo 200 cm, což z individuální klece činí mučící nástroj. Prasnice na tomto prostoru neudělá ani krok vpřed, ani vzad. Může si akorát stoupnout nebo lehnout, a to ještě velmi nepohodlně kvůli nekompromisním ocelovým mřížím. V tomto prostoru jsou zcela neschopny chůze, nuceny močit i kálet pod sebe. Leží a sedí ve vlastních výměšcích, což je pro ně velmi nepříjemné a nepřirozené. Celkově zde prasnice stráví třetinu svého života. Důvodem, proč je zemědělci svírají v těchto mučících prostorách je ten, že nejpohodlněji poznají, zda proběhla inseminace úspěšně.

Porodní kotce jsou široké cca 180 cm a dlouhé 200 cm, Uvnitř je umístěna individuální (fixační) klec pro prasnici, o které byla řeč výše. Zvíře je tedy přehnáno týden před porodem do stejně těsné klece, ze které přišlo, jen navíc s „výběhem“ pro selata. Zemědělci matku od selat oddělují kvůli hrozbě zalehávání mláďat během společného soužití. Což se ovšem děje i tak. Matka se za svými mláďaty kvůli úzké kleci nemůže ani otočit, tudíž nedokáže kontrolovat, co se za ní děje. V tomto typu kotce je nechávají zemědělci přibližně měsíc.

Ve skupinových kotcích jsou drženy selata po odstavení od matky v tzv. předvýkrmu a později i výkrmu. Pohromadě jsou zde jak samci, tak samice, předurčeni zemřít kvůli své kosterní svalovině a tkáním. Do skupinových kotců pracovníci přehánějí také těhotné prasnice mezi pobytem v individuální a porodní kleci.

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY

CHCI PODPOŘIT VAŠI ČINNOST

Účet je transparentní