PC141751.jpg

CHOVNÍ JEDINCI

Ovce dosahují pohlavní dospělosti mezi 4–6 měsíci. Beránci dospívají dříve, a sice ve třech měsících, do programu intenzivního množení je však zemědělci zařazují až později.

 

 

 

 

Převládajícím způsobem množení ovcí je „přirozená“ reprodukce. Ta však ve skutečnosti až tak přirozená není, jelikož často dochází k přetížení berana a jeho fyzickému kolapsu. Nejčastějším způsobem využívaným většinou evropských zemědělců je tzv. „harémové připuštění“. Beran má přidělenou skupinu o počtu dvaceti až padesáti ovcí, které musí oplodnit. Riziko fyzického vyčerpání zvířete je v tomto případě sice vysoké, ale pro zemědělce je maximální zneužití berana velice výhodné. Dalším druhem je tzv. „individuální připouštění“. Mezi ovcemi chodí buď mladí berani se zástěrou uvázanou přes penis, nebo starší berani s chirurgicky vyvedeným údem na stranu. Operativní stočení pohlavního orgánu do úhlu 45° má zabránit přirozenému oplodnění ovce. Zmrzačení samci vyhledávají ve stádě samice v říji tak, že na ně naskočí. Ovce následně označuje barvou buď zemědělec nebo sám beran, vybaven speciálním postrojem. K označeným ovcím je poté připuštěn chovný beran, jež je oplodní. 

Druhým způsobem reprodukce je odběr spermatu a umělé oplodnění ovce. Beran je v takovém případě nahnán k tzv. připouštědlu, což může být fantom, někdy i živá ovce či beran fixovaný v těsném kotci. Po naskočení samce na objekt zemědělec vsune jeho penis do umělé pochvy a sperma zachytí. Inseminaci samotnou provádějí pracovníci při násilném uvěznění ovce v kleci, v níž má fixovanou hlavu, někdy i nadzvednou zadní část těla. Do pohlavních orgánů je jí zavedena nejen inseminační dávka, ale v některých případech i zrcadlo, jimž pracovník kontroluje, kam přesně dávku vpravuje. Jelikož je pravděpodobnost oplození nejistá, musejí ovce tento proces absolvovat několikrát. Do dvanácti hodin po prvním pokusu o inseminaci jí pracovníci znovu obtěžují a znovu vpravují předměty do jejich pohlavních orgánů.

 

 

Ve větších stádech jsou ovce nuceny ke zrychleným porodům. Matky rodí během dvou let třikrát, což zemědělcům zajistí celoroční příjem mateřského mléka a zároveň i větší počet mladých obětí k vykrmení a prodeji.

Těhotenství u ovcí bývá zhruba pět měsíců dlouhé a obvykle končí porodem dvou až tří mláďat. Jejich společně strávená doba závisí na rozhodnutí zemědělce. Jehňata narozená v podniku zneužívající ovce k mléčné produkci jsou matkám odebírána hned druhý den po porodu. Místo mateřské výživy tvoří jejich stravu mléčné náhražky, většinou z automatu, na němž je připevněn gumový dudlík. Beránci jsou ve většině případů vykrmováni a zabiti velmi brzo. Jehničky čeká mnohem delší, avšak podobně neveselý život.

Matkám připraveným o mláďata, začíná období odsávání mléka pro lidské účely. Ovce jsou dojeny dvakrát denně, a to buď ručně, nebo strojově, v závislosti na velikosti stáda. Celý proces způsobuje zvířatům mnohé nepříjemnosti včetně bolestivých zánětů mléčné žlázy. Při tomto onemocnění vnímá samice velmi citlivě jakýkoliv kontakt s vemenem, natož jeho vymačkávání.

Somatické buňky jsou přítomny v každé sklenici mléka. Pocházejí z 90 % z krve, tedy červených a bílých krvinek (hnisu), a z 10 % z epitelu mléčné žlázy. Jejich množství se zvyšuje při zánětlivých onemocněních vemene, ale také v určitých obdobích laktace zvířat. Počet somatických buněk v mléce malých přežvýkavců se běžně nezjišťuje, tudíž ani konzument nemá přehled o tom, kolik jich v mateřském mléce požívá.

 

 

ŠARAPATKA, Bořivoj a Jiří URBAN. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, 2006. ISBN 80-87080-00-9.

HORÁK, František a et al. Ovce a jejich chov. Praha: Brázda, 2004. ISBN 80-209-0328-3.

KUCHTÍK, Jan. Chov ovcí. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007, ISBN 978-80-7375-094-7.

ŠTOLC, Ladislav, Lenka NOHEJLOVÁ a Jarmila ŠTOLCOVÁ. Základy chovu ovcí: Skripta [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné z: http://www.unium.cz/materialy/czu/fappz/skripta-k-ovcim-od-stolce-m35315-p1.html

STANĚK, Stanislav. Inseminace koz a ovcí. Zootechnika [online]. 2009 [cit. 2020-05-18]. Dostupné z: https://www.zootechnika.cz/clanky/chov-koz/reprodukce-koz/inseminace-koz-a-ovci.html

 VANĚK, Dušan et al. Chov skotu a ovcí. 2002. Česká zemědělská univerzita. ISBN 80-86642-11-9.

LOUDA, František. Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnických metod. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2001. ISBN 8021307021.

MALÁ, Gabriela a et al. Chov dojných ovcí - zásady správné chovatelské praxe: Certifikovaná metodika [online]. Výzkumný ústav živočišné výroby, 2011 [cit. 2020-05-18]. Dostupné z: 12025.pdf

Výpověď majitelky ovčí farmy. Česká republika, 2019.

MALÁ, Gabriela. Vliv vybraných faktorů na počet somatických buněk v ovčím mléce. Náš chov. 2010, (12).

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY

CHCI PODPOŘIT VAŠI ČINNOST

Účet je transparentní