DuckHunt_Victoria_JMcArthur_2017-2541.jp

MYSLIVOST

Myslivci svou činnost definují jako „ochranu přírody a zvěře“. Sami sebe většinou prezentují jako někoho, kdo reguluje lesní zvěř, udržuje tak její přirozený stav, zároveň pomáhá lesu a tím pádem prokazuje službu veřejnosti. A co víc, dělá to úplně zadarmo a ve svém volném čase. Tvrzení, že lze být ochráncem přírody s kulovnicí v ruce, je bizarní. Může být ochráncem někdo, jehož koníčkem je vpravování kulek do těl zdravých a svobodných zvířat?

Podle psychologů existuje několik důvodů, proč mají myslivci potřebu lovit. Jsou jimi například chuť zabíjet, sadismus, moc nad životem a smrtí, ventilace patologické agresivity (potřeba vybít si svůj hněv na bezbranné bytosti), manipulace a ovládání přírody, ale třeba i fakt, že to považují za druh sportu.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, myslivci často odkazují na potřebu regulovat stav zvěře v lesích. Přestože je představa, že by se lidé bez myslivců brodili přes stáda divokých prasat či srnců, směšná, stále je to argument, s nímž se mnoho lidí dokáže spokojit. Nedá se popřít, že některá zvířata se množí více a rychleji, jiná méně a pomaleji. Je však nutné si uvědomit, že za nerovnováhu v přírodě může z velké části právě člověk a styl, jakým na planetě žije. Lidé do jisté míry stojí za vyhubením přirozených predátorů (případně za snížením jejich stavů), což logicky přispívá k tomu, že koloběh v přírodě přestává fungovat tak, jak by měl. Mezi přirozené predátory se řadí například lišky, jezevci, kuny, rysové, vlci či medvědi, přičemž poslední tři zmíněné druhy už prakticky z českých lesů vymizely. Rys, vlk i medvěd se sice dnes již řadí mezi kriticky ohrožené druhy, myslivci však i přesto často usilují o to, aby byla tato zvířata odstraněna. Příkladem může být snaha myslivecké komise Agrární komory ČR, která v roce 2019 žádala, aby v novele zákona o myslivosti (Zákon č. 449/201 Sb.), byl vlk obecný přeřazen z kategorie přísně ohrožených druhů do kategorie nižší, a tím pádem by mohl být loven. Jinými slovy – tito predátoři přirozeně loví zvěř pro své přežití, ale myslivci tím přichází o možnost lovit. Z výše zmíněného lze tedy vyvodit, že jdou tato dvě vyjádření zcela proti sobě. Na jedné straně hovoří myslivci o potřebě snižování stavů zvěře (jelen lesní, srnec obecný, prase divoké atd.) a zároveň chtějí lovit jejich přirozené predátory.

POČTY ZVÍŘAT ZABITÝCH MYSLIVCI

 V ČR ZA ROK 2018

28.287

Jelenů

238.346

divokých kachen

102.229

Srnek

67.445

lišek

137.823

divokých prasat

28.941

zajíců

458.776

bažantů

OBORY

Myslivci uměle vytváří místa, kde zvířata drží zejména za účelem pozdějšího odstřelu. Obory vznikají jako trvale a důsledně ohraničená území, ze nichž nemůže zvěř volně vybíhat. V každé oboře se nachází tzv. lovecké zařízení, kterým je ve většině případů posed. Tento posed, slovy jednoho z myslivců, „musí být umístěnej tak, aby byl možnej dobrej odstřel”. Vzhledem k tomu, že je v oborách drženo na poměrně malé ploše velké množství zvířat, vznikají tato místa především za účelem rychlého zabití v rámci tzv. poplatkových lovů. Poplatkové lovy představují zpoplatněnou službu, při níž si lidé mohou přijít zastřílet na zvíře, které před nimi nemá kam utéci. Obory jsou dále využívány i k výukovým a výzkumným účelům.

 

hunter-rubber-boots-shells-belt-bird-hun

HONITBY

Hromadné lovy lesních zvířat probíhají na přírodních plochách, které se nazývají honitby. Honitba je část krajiny, na níž je povoleno vykonávat myslivost, tedy zcela legálně střílet do téměř posledních svobodných zvířat, která na našem území žijí ve volné přírodě. V roce 2018 se v ČR nacházelo přibližně 6 886 000 ha honitební plochy, přičemž rozloha naší země činí 7 887 000 ha.

 

 

V rámci honů muži v zeleném nejčastěji berou život drobné zvěři, tedy bažantům, zajícům a kachnám. Honu se účastní větší počet střelců, dále lidé, kteří nahánějí zvěř (tzv. honci) a lovečtí psi. Před hromadným masakrem se vedoucí honu a vedoucí honců zúčastní předběžné pochůzky, kdy si mapují celý terén a určují způsob lovu. Během této pochůzky také rozdělují prostor do několika menších částí, jejichž velikost se odvíjí od druhu lovné zvěře a počtu zúčastněných.

Vyděšená zvířata v panice pobíhají ve svém domově a snaží se uniknout kulce. Ozbrojení "ochránci přírody" buď vyčkávají, až je k nim honec nažene blíže, nebo je sami aktivně pronásledují. Po svém ochranářském zákroku vyskládají mrtvá těla zvířat, kterým se bohužel nepodařilo uniknout, na jedno místo. Své oběti spočítají, případně nafotí, poté vykuchají a vyřadí rozstřílené a nevyvinuté jedince. Následuje vyhlášení celkového počtu zabitých tvorů a myslivci, kteří jich mají na svědomí nejvíce, dostávají ulomené větvičky jehličnaté či listnaté dřeviny. Ty strkají do úst či zobáků ještě nedávno živých zvířat. Tento akt je mezi myslivci nazýván tzv. „poslední hryz“ či „poslední zob“.

Bývá zvykem, že hony končí bujarou oslavou, kde myslivci popíjejí, zpívají, tančí a oslavují smrt, kterou způsobili. Pro představu, podle Českého statistického úřadu v letech 2018 - 2019 žilo na území ČR celkem 1 992 090 zvěře (jeleni, daňci, mufloni, srny, zajíci, kachny a bažanti).  Myslivci během stejného období zabili celkem 1 027 733 zvířat, tedy téměř polovinu z nich. V největším počtu vzali život bažantům, myslivecké radovánky nepřežilo téměř půl milionu z nich. Střelbě podlehlo také 240 tisíc kachen, přes 100 tisíc srnek a z 30 tisíc jelenů, zbylo v našich lesích pouze 2 tisíce jedinců.

Nutno také zmínit, že kromě divoké zvěře usmrtí myslivci během svých honů i mnoho psů a koček. Český statistický úřad uvádí, že v roce 2018 myslivci zastřelili celkem 301 psů a 11 450 koček. Ovšem nejen zvířata se stávají oběťmi mysliveckých honů. Podle Ministerstva zemědělství myslivci ročně zastřelí také několik lidí.

NOROVÁNÍ

Dalším, často loveným živočichem v České republice, je liška. Myslivecká komunita má tu drzost označovat tato zvířata, pro něž je les přirozeným domovem a chovají se v něm v souladu se svými pudy, za „škodnou“. Existuje několik způsobů, jimiž myslivci tato nádherná zvířata loví. Jedním z nich je norování. Norování se netýká pouze lišek, hynou při něm také jezevci či psíci mývalovití. V České republice jsou však nejčastějšími oběťmi právě ony.

Myslivci rozlišují dva jeho druhy podle toho, v jakém období brutální čin páchají. Prvním je zimní norování, kdy jsou lišky v početnějších skupinách pohromadě z důvodu páření. Druhý, zároveň i častější druh norování plánují myslivci na dobu, kdy mají lišky mláďata.

Tento krutý proces probíhá tak, že myslivci nejprve zjistí, zda je nora obsazená a pokud ano, vpustí dovnitř loveckého psa. Speciálně vycvičené zvíře vyžene vyděšenou lišku, případně více lišek či mláďat z nory ven, kde do nich začnou střílet myslivci. Šance, že lišky uniknou smrti, je velmi mizivá, jelikož kolem nory stojí hned několik lidí lačnících po rozstřílení těla nádherného svobodného zvířete.

Tito samozvaní ochránci lesů navíc budují umělé nory, které tvoří záměrně tak, aby byli divocí tvorové v co největší nevýhodě. Průměr chodeb při jejich výstavbě například nepřesáhne 20 cm, aby se v něm nemohla liška otočit a postavit se psovi. Jediné, co jí a liščatům v úzkém prostředí zbývá, je vyběhnout ven, kde na ně čeká zásobník s broky. Někdy dostane prostor i lovecký pes, který na povel sám bytosti zabije. Do jisté míry jsou však oběti tohoto ohavného způsobu zabíjení i sami lovečtí psi, kteří se velmi často vracejí z nor zranění. 

V některých případech nejsou liščata zastřelena, ale odchytána. Bohužel je však nečeká lepší osud. Myslivci je zneužívají při výcviku loveckých psů jako živou návnadu. Loveckého psa a vyděšené mládě sice dělí mříže, to však nic nemění na tom, že jsou zajaté lišky k smrti vyděšené.

Na internetu je možno dohledat množství videí, zachycující průběh norování. Ze záběrů je zcela patrné, že se nejedná o žádnou rychlou a bezbolestnou smrt, jak tvrdí muži v zeleném. Lišky ukrutně trpí a bojují o svůj život do posledního dechu. Vzhledem k zálibě myslivců ve sdílení fotek a videí i ostatních jejich praktik, dalo by se polemizovat o tom, zda to pro ně není především forma zábavy.

unnamed (1).jpg

POPLATKOVÉ LOVY

Speciální úchylkou těchto lidí je touha vlastnit část těla zabitého zvířete, jež si budou moci vystavit na zdi. Honosně tyto části těl nazývají loveckou trofejí a definují ji následovně: „Trofejí dnes rozumíme celou ulovenou zvěř nebo její charakteristické části, které zůstávají lovci a připomínají mu trvale jeho myslivecký zážitek. Trofej je v drtivé většině případů tím jediným, co si myslivec ze svého loveckého úspěchu, kromě vzpomínek, odnáší.” Tento výrok tedy akorát potvrzuje, že myslivci považují střílení do bezbranných tvorů za velký zážitek. Aby mohli těchto okamžiků nasbírat co nejvíce, existují tzv. poplatkové lovy, spočívající v koupi odstřelu konkrétní zvěře v určité lokalitě.

V České republice existuje nespočet míst a poskytovatelů těchto zvrácených „služeb“. Před samotným aktem je sepsána smlouva s cenou, odvíjející se od toho, jaké zvíře si člověk přeje zbavit života. Jinými slovy tedy myslivci ohodnotí život bytosti peněžní částkou, která pak stačí k tomu, aby někdo jiný mohl tento život ukončit za účelem zábavy a získání části jeho těla – trofeje. Jen pro představu, zastřelení např. muflona činí zhruba 10 000 korun.

Poplatkové lovy nejčastěji probíhají v již zmíněných oborách či bažantnicích, což jsou sítěmi zakryté výběhy s vězněnými bažanty. Jedná se tedy o zcela nesmyslné zabití zvířete, které nemá prakticky žádnou šanci na útěk.

V současné době je v České republice registrováno téměř 100 tisíc osob s povolením vykonávat „právo myslivosti“. Pozitivní zprávou ale je, že o mysliveckou “profesi” přestává být takový zájem, jako tomu bylo dříve. Myslivci dnes už nemají v pohledu společnosti příliš dobré postavení. Můžeme tedy doufat, že zvířata v lesích čeká lepší budoucnost.

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY

CHCI PODPOŘIT VAŠI ČINNOST

Účet je transparentní