RabbitFarm_Spain_JMcArthur_20130408-3657

CHOVNÉ SAMICE A MLÁĎATA

Být chovnou samicí představuje velice těžký a smutný úděl. Králičice je odsouzena k nepřetržité březosti a nekonečnému procesu porodů a kojení, dokud nepadne vyčerpáním.

Ve věku necelých čtyř měsíců je samice poprvé uměle oplodněna. Při inseminaci ji pracovníci uvězní buď ve fixační kleci, nebo ji svírají v ruce otočenou na zádech. Vyděšenému zvířeti je do pochvy zavedena pipeta s inseminační dávkou 15 cm hluboko. Jejím obsahem není pouze sperma, ale několik dalších látek včetně antibiotik. Aby toho nebylo málo, tak bezprostředně po inseminaci, vpichují samici do svalu ještě hormon, který urychlí ovulaci. Pokud králičice nezabřezne, zemědělci hrubé metody opakují. V případě, že ani napodruhé neotěhotní, je z procesu umělého oplodňování nemilosrdně vyřazena a následně zabita.

Těhotné samice čeká do měsíce porod. V jednom vrhu se rodí geneticky deformovaným králíkům až 17 králíčat, což je mnohonásobně více, než je tomu u králíků divokých. Vzhledem k velkému množství mláďat, přicházejí některá na svět velmi slabá, malá nebo během porodu zemřou. Především pak ta, která se narodila mezi posledními.

Králíčata se rodí bez srsti a až okolo 10. dne začínají vidět. Samice jim obvykle připravuje hnízdo, které vystýlá vlastní srstí vytrhanou z oblasti hrudi, případně i jinými materiály, má-li k nějaké k dispozici.

Pracovníci čerstvě narozená zdravá králíčata, rozdělí mezi samice tak, aby na každou připadl zhruba stejný počet mláďat. To znamená, že se některé králičí matky starají kromě svých vlastních, také o cizí potomky. Po 35 dnech společného soužití v drátěné kleci je pracovníci nenávratně rozdělí. Samici čeká další násilné oplodnění a králíčata jsou rozdělena do skupinových kotců, kde za pomoci levných krmiv v kombinaci se silnou, uměle vytvořenou genetickou informací, budou výrazně přibírat na váze.

Zhruba 20 % králíčat zemře ještě dříve, než jsou odstavena od matky.

ZABÍJENÍ KRÁLÍČAT

Narozená mláďata, která jsou slabá nebo nemocná, představují pro zemědělce jistou přítěž. Potřebují individuální přístup, případně veterinární péči. Obojí vnímají zemědělci jako ztrátu peněz a času. S bezbrannými tvory nemají žádný soucit a nelítostně je ubijí o hranu klece či podlahu, kousek od jejich vlastních matek. Mrtvá či polomrtvá králíčata pohodí na zem a po vybití všech slabších jedinců z celé haly, jsou vyhozena do popelnic jako odpad.

Zcela zvrácenou praktiku představuje také to, že pracovníci samice ve velkochovech znovu uměle oplodňují již v den porodu! Jejich tělo, vyčerpané náročným fyziologickým procesu pod náporem sajících mláďat, je znovu donuceno podstoupit znásilnění. Důvodem je pravděpodobnost otěhotnění, která je v tento den téměř stoprocentní. Samice se tak ocitá v kolotoči neustálého rození a kojení a není divu, že ukrutné tempo vydrží maximálně rok. Králičice umírají vyčerpáním, nebo je po roce života vykořisťovatelé odesílají na jatka, jelikož je patrné, že začínají slábnout. Během jednoho roku je samice donucena rodit až 10 x, což může znamenat porození až 170 mláďat. 

V některých chovech zemědělci zvířata inseminují „až“ 12.–20. den po porodu, tedy stále v době, kdy současně ještě kojí. Takové samice zneužívají zemědělci o to déle, a to přibližně 2–3 roky.

Conejos_Spain_JMcArthur_2013-3856.jpg

CHOVNÍ SAMCI

Chovní samci dosahují pohlavní dospělosti v pěti měsících života. Zaměstnanci je umisťují do těsných klecí mimo ostatní, kvůli světelné stimulaci s tvorbou spermií. Čím delší je světelný den, tím větší je produkce spermií. A kdyby nemělo nepřetržité svícení negativní následky, zemědělci by toho ochotně využívali. Jelikož to ale může králíky zdravotně poznamenat, svítí jim „pouze“ 20 hodin denně, což je i tak velmi nepřirozené.

Samcům je odebíráno sperma 2x – 3x týdně. Inseminační pracovníci k tomu zneužívají současně dva samce. Do klece králíka, od kterého chtějí zachytit výron semene, umístí jiného králíka mužského pohlaví. Ve chvíli, kdy na něj chce první samec naskočit, pracovník umístí před pohlavní orgán odebíraného samce umělou vagínu, do které sperma zachytí. Tímto bizarním způsobem odeberou v inseminačních stanicích sperma cca 120 samcům za hodinu. Jejich organismus vydrží takový život přibližně jeden rok, poté je zemědělci vyřazují z chovu a zabíjejí.

 

Výpověď zaměstnance inseminačního centra králíků. V České republice, 2019

JEDLIČKA, Martin. Od hobby chovatelství k farmařině. Naschov.cz [online]. 4.8.2010 [cit. 2020-03-07]. Dostupné z: https://www.naschov.cz/od-hobby-chovatelstvi-k-farmarine/

Výpověď majitele velkochovu s králíky. V České republice, 2019.

VOLEK, Zdeněk. Základy faremního chovu brojlerových králíků: vědecká monografie. 1. vydání. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2015. ISBN 978-80-7394-506-0.

SKŘIVAN, Miloš, Eva TŮMOVÁ a Věra SKŘIVANOVÁ. Chov králíků a kožešino-vých zvířat. 3. vyd., 2. dotisk. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Katedra speciální zootechniky, 2008. ISBN 978-80-213-0955-5.

JÁN, Rafay, Karin SÜVEGOVÁ a L'ubica CHRASTINOVÁ. Príručka chovatel'a brojlerových králikov. Hlohovec: Králikárska únia, 2003.

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY

CHCI PODPOŘIT VAŠI ČINNOST

Účet je transparentní