GoatFarm_Taiwan_JMcArthur_20190124-7573.

CHOVNÍ JEDINCI

V České republice se na produkci mléka a plození potomků zneužívá nejčastěji koza bílá krátkosrstá. Její intenzivní šlechtění způsobilo enormní produkci mateřského mléka (takovou, že ho ani samo mládě nedokáže využít), vysokou schopnost zabřeznout a stavbu struků v takové pozici, aby se na ně dalo aplikovat strojní dojení.

Samice dosahují pohlavní dospělosti již ve čtyřech měsících života, kozlíci dokonce o měsíc dříve. Samci jsou v tomto období odděleni od stáda, aby mohli zemědělci řídit jejich množení. K páření je pouští až po devíti měsících života. Jelikož jsou nuceni oplodnit velké množství koz, nemuseli by v nižším věku takovou zátěž zvládnout.

Rozmnožování probíhá buď inseminací, nebo „přirozenou“ cestou. V obou případech je u koz vyvolána umělá říje. Pracovníci manipulují s krmivem, aby vyvolali tzv. krmný šok. Prakticky to znamená, že sníží živiny podávané v krmivu, které po pár dnech zase prudce navýší. Tímto postupem vyvolají pohlavní aktivitu a ovulaci většího množství vajíček.

 

 

 

Při kontaktním páření využívají zemědělci různých metod. Jednou z nich je vpuštění několik kozlů mezi stádo koz, a jejich skupinové páření. Při jiném způsobu je jeden samec vehnán mezi stádo třiceti koz, jež musí sám oplodnit. Pro zvíře je to však velmi náročné a hrozí mu fyzické vyčerpání. Třetí variantu zemědělci realizují v chovech s plemennými zvířaty.  Mezi kozy je nahnán tzv. prubíř, který má uvázanou látku přes penis, v horším případě je penis operativně vyveden do strany, aby samice nemohl oplodnit. Jeho funkce je pouze detekovat kozy v říji, které následně oplodní plemenný beran.

Kromě kontaktního páření zemědělci provádějí odběr spermatu a umělou inseminaci. V takovém případě je kozel uzavřený v místnosti s atrapou připomínající samici. Ve chvíli, kdy na ni naskočí, asistující člověk uchopí penis za kůži předkožkového vaku a vychýlí ho na stranu. Následně na něj nasadí umělou vagínu, do které zachytí ejakulát. Při umělém oplodňování jsou kozy uvězněny ve fixačních klecích s nemožností pohybu ani vzdoru vůči nepříjemným praktikám. Lidé jim zde zavádějí do pohlavních orgánů pipetu se spermatem.

 

Pět měsíců trvá, než přivede koza na svět dalšího potomka, kterého si přivlastní a zotročí živočišný průmysl. Nejčastěji přichází na svět současně dvě až tři kůzlata. Může se však stát, že koza neotěhotní vůbec, a to ani po několika pokusech. Zemědělci ji v takovém případě bez milosti odesílají na jatka. Dostatečně produktivní samice nechávají na živu zhruba pět let, což je v porovnání s jejich přirozeným dožitím velmi málo. Kozy totiž mohou žít i osmnáct let.

 

 

Odsávání mateřské výživy z vemene provádí zemědělci vždy ráno a večer. Podle velikosti stáda realizují dojení buď ručně, nebo strojově. Zvířata bývají při prvním obtěžování lidmi velmi panická a vzdorují tomu, aby se kdokoliv jiný, než jejich mládě, dotýkal vemene. Samicím je proto na dojírně upevněna hlava ve fixační kleci, aby nemohly utéct. Svůj odpor projevují alespoň kopáním a skákáním.

Dojení musí podstupovat i kozy, které jsou již dávno březí. Po dobu tří měsíců během jejich těhotenství je jim odebíráno mateřské mléko, vytvořené pro předchozí mládě.

 

 

Obchodování s mateřským mlékem stojí na principu udržet zvířata v neustálém vyčerpávajícím koloběhu. Oplodňování, porod, odebírání mláďat, dojení, a to vše neustále dokola, až do úplného vysílení. Přirozenost je silně narušena i v případě tzv. zasušování koz. Zemědělci potřebují, aby se mléčná žláza stihla regenerovat, před tím, než kozu přinutí mít další mláďata. Na dva měsíce před porodem ji tedy zastaví produkci mléka, a to buď okamžitým zastavením dojení pomocí antibiotik, (jež se aplikují injekčně do vemene), nebo úpravou krmení. Koza je ale v druhé polovině těhotenství a potřebuje dostatek živin pro sebe i vývoj plodu. Zemědělci změnou stravy bilancují na hranici jejího života a smrti. Neméně nebezpečné je však i okamžité zastavení dojení, uvnitř vemene totiž dochází k velkému tlaku a vzniká bolestivý otok. Vemeno je zvětšené, tuhé a oteklé. Koza trpí bolestí několik dní a v případě, že se uvnitř vytvoří zánět, který poškodí orgány v těle, může tomu i podlehnout. 

 

 

RÁDLOVÁ, Lucie. Chov ovcí a koz v ČR – historie, současnost a environmentální aspekty chovu [online]. 2011 [cit. 2019-11-15]. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií.

FANTOVÁ, Milena, et al. Chov koz. 4. vyd. Praha: Brázda, 2015. ISBN 978-80-209-0393-8.

FANTOVÁ, Milena. Základy chovu koz. 2. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1997. ISBN 80-7105-058-x.

STANĚK, Staněk. Inseminace koz a ovcí [online]. 2009 [cit. 2020-01-20]. Dostupné z: https://www.zootechnika.cz/clanky/chov-koz/reprodukce-koz/inseminace-koz-a-ovci.html

OCHODNICKÝ, Dušan a Jan POLTÁRSKÝ. Ovce, kozy a prasata. Bratislava: Príroda, 2003.

Https://www.vfu.cz/files/1680_29_vystup_Prirucka_pro_prakticka_cviceni_z_andrologie.pdf

BERÁNKOVÁ, Jana. Možnosti využití inseminace koz [online]. 2007 [cit. 2020-06-03]. Dostupné z: https://theses.cz/id/dh4aed/?lang=en. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, zemědělská fakulta.

FANTOVÁ, Milena, et al. Chov koz. 4. vyd. Praha: Brázda, 2015. ISBN 978-80-209-0393-8.

Výpověď zaměstnankyně velkochovu s kozami. Česká republika, 2019.

https://www.zootechnika.cz/clanky/chov-koz/dojeni-koz/zasusovani-koz.html

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

CHCI ODEBÍRAT NOVINKY

CHCI PODPOŘIT VAŠI ČINNOST

Účet je transparentní